Od začátku sezóny bylo jasné, že nás nečeká žádný lehký úkol, jelikož pouze s 1 společným tréninkem nemůžeme moc očekávat týmové pojetí hry. Na řadu tak musely přijít více individuální dovednosti. Kostra týmu byla postavena s hráček ročníku 2008, které už 3. rok hrají s ročníkem 2007. Konkrétně se jednalo o Baruši, Stazku, Valču, Máju a Verču, spolu s Emou a Andulí, které jsou mladší. Doplnili nás děvčata, která už hrála minulou sezónu, a to Eliška, Kača, Marlenka, Darča, Káťa a Kaše, i děvčata, která začala hrát tuto sezónu Terka, Gréta a Klárka.

Sezónu jsme začali v říjnu a hned první zápasy byly úspěšné. Basket Ostrava jsme dvakrát zdolali 71:26 a 66:23. Bohužel to byl jediný zápas, na kterém jsem chyběl, takže pro mne sezóna začala až o 14 dnů později v Hranicích, kde jsme jednoduše zvítězili 6:95 a 2:98. Tady jsme nemuseli ukázat žádnou týmovou souhru, kterou jsme však už museli ukázat v dalším utkání proti Zlínu. Oba zápasy jsme sice vyhráli 45:30 a 47:41, ale obzvlášť v druhém zápase jsme se střelecky trápili. Tolik neproměněných příležitostí jsem ještě neviděl Poté nás čekaly naše 2 první porážky a to v Mohelnici 58:42 a 49:41. První zápas byl z naší strany relativně odevzdaný, jelikož i když víme co soupeř hraje, tak na to nedokážeme reagovat. Druhý zápas byl daleko bojovnější, ale bohužel jsme nedokázali udržet náskok z první čtvrtiny. Jako poslední zápas jsme odehráli odvetu na Basketu Ostrava, kde jsme odcestovali, kvůli zápasu kategorie U11, pouze se 7 hráčkami. 2 výhry 20:51 a 39:47 udělaly velkou radost, hlavně druhá velmi těžce vydřená. S celkovým 2. místem ve skupině B panuje tedy velká spokojenost.

Za první polovinu sezóny moc děkuji všem hráčkám, že ačkoliv hrají ještě jednu soutěž s jiným týmem, jsou vždy ochotné odcestovat na další zápasy. Je vidět velké zlepšení u všech, které se pravidelně účastní tréninkového procesu. Verča se stala největším tahounem týmu, kdy dokáže vzít veškerou zodpovědnost na sebe. Mája se Stazkou předvádí stabilní výkony v obraně, avšak na proměňování příležitostí ještě musíme zapracovat. Největší progres vidím však u Darči a Marlenky, na které je maximální spolehnutí v obraně i útoku a ukázaly, že se chtějí stát plnohodnotnými členy týmu. Káťa s Terkou a Klárkou zase si berou hodně rady k srdci a každým zápasem jsou lepší a lepší. Bohužel jsme se také potýkali s nemoci a zraněními, kdy nám na důležité zápasy vypadla Stazka s Valčou. Doufejme, že se nadále s těmito trablemi už potýkat nebudeme.