Ještě před Vánoci jsme s děvčaty U13 vyrazili na zápas proti Ostravské SBŠ, která plnila doma jasného favorita, jelikož na kontě měla zatím pouze samá vítězství. Hned od začátku jsme však na Ostravu vyrukovali s agresivnější obranou a soupeře jen sporadicky pouštěli do zakončení, zatímco my jsme využívali jeden rychlý protiútok za druhým. Soupeře jsme přehráli ve všech dovednostech a došli jsme si pro velmi cenné vítězství 34:50. Děvčata tak poprvé porazila SBŠ v této kategorii a šlo na nich vidět, jak si vítězství velmi cenní.

Pokud v prvním zápase jsme šli od začátku do konce za vítězstvím, tak ve druhém to bylo o poznání těžší. Soupeř zvýšil agresivitu a my tak dělali jednu ztrátu za druhou. Za výsledek 6:4 ještě můžeme být rádi. V první čtvrtině se však bohužel zranila Bláža, která odehrála perfektní první zápas. Nahradit ji měla Ema, která jakožto 11 hráčka byla naše jediná na střídání. Po prvním zápase, kdy několikrát zazmatkovala a měla ztráty jsme se báli jak se s touto úlohou popere. A poprala se na výbornou. S přehledem Luciferovi pomáhala vyvážet míč a za mě to byl její prozatím nejlepší výkon za ročník 2007 (Ema je ročník 2009). Poté jsme si už výsledek pohlídali a zvítězili jsme 23:35.

Oba zápasy bohužel provázela velká mizérie v proměňování šancí od obou týmů. Cenné 2 vítězství děvčata posunula na 1. místo s jedinou prohrou. Bohužel na utkání nemohl odcestovat trenér Nogol a tak jsem znovu usedl na lavičku kategorie, kterou jsem vedl 3 roky a šel vidět velký posun, co děvčata pod Markem dosáhla. Děvčata hrála perfektně a splnila každou věc, kterou jsem po nich chtěl. To co nám ještě loni chybělo a to větší agresivita v obraně, tak se stalo naší největší předností. Moc mám radost za děvčata, kam se posunula a jsem velmi rád, že se posouvají každým zápasem k ještě lepším výsledkům.